NHL TRIP 2: S Bettmanem v New Yorku

Josef Hlaváč | 08. 04. 2018 | komentáře: 0

Oponu nad novou podobou tohoto webu (na kterém je, pravda, pořád dost práce) bych otevřel trochu netypicky - vzpomínkou na loňský podzimní trip do New Yorku (od 3. 10. do 12. 10. 2017), jehož součástí pochopitelně byly i zápasy NHL. A podobně jako v roce 2016, i v tomto případě šlo o zážitek, který prostě s vámi musím (alespoň ve stručnosti) sdílet. Sice s jistým časovým odstupem... ale přece. A třeba se necháte inspirovat a zámořskou ligu, respektive New York se vám zachce okoštovat na vlastní oči též!


Na podzim zmíněného roku 2016 "padla volba" na Kalifornii/Arizonu/Nevadu. S tím, že s dalšími kolegy-cestovateli-kámoši v čele s Tomem (Kosirem) a Terkou, tedy T+T, jsme kromě tajů a krás jihozápadu USA zašli i na NHL (konkrétně na duely Arizona - San Jose, Arizona - Nashville a Anaheim - Arizona), což byl ostatně důvod, podstata celého prvního tripu. Suma sumárum, sen č. 1 = splněno.

Rok nato jsem si splnil sen č. 2 - New York. Opět s T+T, taky Lukym a... tak dále. A znovu s plánem vidět NHL (je však pravda, že bych letěl i v případě, že by se NHL zrovna nehrála). Klaplo to suprově.

Občas sice člověk byl během pochůzek městem, cestování metrem nebo nekonečnou čumendou na mega mrakodrapy utahaný jak pes, ale když toho chcete vidět mraky, vytěžit z podobného tripu co nejvíc, nic jiného vám ani nezbývá - po zkušenostech z výletu po jihozápadě USA v roce 2016 jsem tak moc dobře věděl, do čeho jdu. Že to bude trochu záhul, který vás ale odmění.

Když už totiž jste na nějakém takovém vysněném místě, nechcete chrápat až do oběda a pak se teda někam dokodrcat... Chcete objevovat, nechat se fascinovat "jiným světem". Dávno před odletem do "jablka" jsem měl prostě jasno - kromě NHL musím projít (nejen) "profláklé" symboly města, které opravdu nikdy nespí. Z pohodlí vlastního domova jsem tedy gůglil (+ poznačil do mapy New Yorku v Google Maps, kterou jsem si před odletem stáhl do mobilu, abych ji mohl v USA používat offline) památky, budovy, parky a další místa, na kterých jsem se chtěl minimálně mihnout, objevit, projít je.

Příprava

Zhruba měsíc před odletem jsem si koupil New York City Pass - variantu C3. Díky této "brožuře" (permici) máte přístup za zvýhodněnou cenu na tři atrakce, které si sami vyberete (třeba až v NY), podle vašich preferencí. Fakt ušetříte, pokud alespoň ty tři "kousky" navštívíte. Nabízí se různá muzea, Empire State Building nebo Top of The Rock - tady je ale nutná předchozí rezervace; to jsem zjistil až na místě, takže jsem se tam nedostal, protože následující den, kdy byl další volný termín, se mi to z časových důvodů už nehodilo.

Ještě v Česku jsem si koupil i vstupenku do One World Trade Center (One World Observatory). Sice to stálo nemalé peníze, kolem šesti, sedmi kil, ale šel jsem do toho. Při kupování vstupenky mimochodem musíte určit přesný datum a čas, kdy One World Observatory navštívíte. Já jsem bažil po tom zastihnout západ slunce, takže jsem zaškrtl čas vstupu 17:45. Nahoře na vyhlídce jsem pak nakonec strávil zhruba dvě hodiny. Přišel jsem za světla, odcházel za tmy. Ideál. Až na ten déšť to vyšlo perfektně.

Na samotnou cestu jsem si zabalil to nejnutnější. Stačil mi batoh na záda (nechtělo se mi odbavovat). Letěl jsem přes Curych (další členové české grupy letěli po jiných trasách). Celá cesta - z pražského ruzyňského letiště na letiště JFK - mě dohromady stála 10 hodin a 15 minut čistého letového času života (zpátky jsem to vzal přes Brusel za 9 hodin). Upřímně - na letištích bývám trochu nervózní. Moc lidí, cizinci, šrum, hluk... Snad nejvíc se mi ale žaludek svírá ve chvíli, kdy jdu k imigračnímu úředníkovi (v USA). Jakémukoliv...

Jak předtím v Los Angeles, tak i nyní v New Yorku to ale dobře dopadlo. Nicméně - pro jistotu mám s sebou vždycky připraven papír s překladem (do angličtiny) nejčastějších otázek/odpovědí, které z vás úředník může "vymáhat" (např. Co vás sem přivádí?, Jak dlouho se tady chcete zdržet? Kolik máte s sebou peněz?). Ten papír mám po ruce jen a pouze z toho důvodu, kdybych náhodou zpanikařil, začal se potit a huba mě neposlouchala. V obou případech mě ale naštěstí úředník netrápil, "propustil" mě bez týrání. Působím věrohodně (?!).

Jen co všichni doletěli do NY, jeli jsme na byt. Kosir zabůkoval (samozřejmě ještě z Česka) přes Airbnb "apartmá" v New Jersey. Finančně to bylo velmi výhodné - myslím, že za nějakých 6,5 tisíc na osobu po celou délku pobytu. Takže super. Z NJ do centra NY a naopak jsme se dopravovali busem, vlakem, Uberem, taxíkem. Po New Yorku jsme cestovali metrem (v tomto případě se vyplatí pořídit si MetroCard, třeba na 7 dnů).

Buffalo - Montreal

Zkraje našeho desetidenního tripu jsme jeli do Buffala. Autem. Půjčeným. Cíl? Niagarské vodopády a... jasně, NHL. Musím říct, že město Buffalo je celkem, s prominutím, díra. Fakt nic moc. Spíš nic. Žít bych tam nechtěl. Je až s podivem, odkud se ti lidi, respektive fanoušci Sabres berou, odkud na zápasy přijíždějí. Na Buffalo pravidelně chodívá dost lidí, stadion bývá plný, ale přemýšlel jsem nad tím - po tom, co jsem viděl - jak to? WTF? Po nějakých extra vysokých domech či dokonce mrakodrapech ani památky... Buffalo na mě spíš udělalo dojem chudého města (možná skutečně je?!).

Nejprve jsme jeli na (nebo spíš pod) ty vodopády. Super. Až na ty pláštěnky. Byly růžové... Ale jinak jsme se při projížďce lodí vysprchovali pěkně. Večer nás čekal duel NHL Buffalo - Montreal. Otevírácí zápas Sabres v sezoně! Na každého fanouška čekalo na sedačce památeční triko v barvách domácího týmu s emblémem odkazující na onen zahajovací mač Eichela a spol. v ročníku 2017/18 před vlastními fans. Já jsem si dnesl dva (jeden kousek jsem totiž komusi vzal).

Koupili jsme si levné vstupenky kamsi nahoru pod střechu. Protože jsme ale v dolních sektorech u ledu viděli volná místa (s čímž jsem já osobně moc nepočítal, že by se mohlo stát), přesunuli jsme se tam. A pak zase odešli, protože nás (spíš mě) vyhodili. Atmosféra zhora nebyla nic moc, lepší to bylo v tom spodním prstenci. Canadiens nakonec vyhráli 3:2 po nájezdech a jak se později ukázalo, šlo o jedinou výhru Montrealu z úvodních osmi utkání této sezony. KeyBank Center je ale jinak fakt obr staďák, luxus. Nicméně - přišlo mi, že kromě hokeje v Buffalu nic není. Když jsme po utkání odcházeli zpátky na hotel, ve městě bylo prázdno. Nikdo nikde. Jen dav lidí odcházející ze zápasu. Nuda, šeď. Mrtvo.

NY Islanders - St. Louis

Náladu mi spravil New York. Úplně něco jiného. Diametrálně! Samej vysokej barák, plno lidí, život. Prostě fungující tepna! Neuvěřitelný... Ze zápasového programu NHL jsme si vybrali bitvu NY Islanders - St. Louis (lístky, podobně jako na duel Buffalo - Montreal, jsme kupovali ještě v Česku). A stejně jako v případě Sabres vs. Habs, tak i zde jsme investovali do levných vstupenek nahoru pod střechu. Oproti klání mezi Buffalem a Montrealem jsme ale tady tušili, předpokládali (přišel s tím Kosir; a jak se později ukázalo, tak správně), že ve spodních sektorech určitě bude místa habaděj, že na ostrovany lidi nechodí a bude šance se v klidu přemístit. A skutečně. V Barclays Center nebyl problém se přesunout. Ani nás pak z nových míst nikdo nevyhodil (oproti Buffalu to tady místní pořadatelé moc neřešili). Paráda.

Díky tomu, že jsme ve spodním sektoru strávili podstatně větší část utkání než při zápolení Buffala s Montrealem, užil jsem si tento duel víc. Jako bonus našeho tripu po NHL i tento zápas dospěl do samostatného rozstřelu. Tam byli úspěšnější bluesmani.

Stadion jako takový je komfortní, moderní, útulný, v zánovním stavu. Nepůsobil tak megalomanským dojmem jako ten v Buffalu, ale na druhou stranu - bylo fakt patrné, že to není typická hala koncipovaná pro hokej. Atmosféra mě však pohltila, bavil jsem se, spokojenost. Hned u stadionu je navíc stanice metra, takže z logistického hlediska stojí na ideálním místě.

Pokec s Garym

Ve hře byla ještě návštěva domácího zápasu New Jersey Devils (proti Coloradu), ale ta nakonec padla. Nebo spíš z časových důvodů "vyšuměla". V NY je fakt co dělat, kam chodit, jezdit. Lákadlem byli i Rangers a Madison Square Garden, ale cena těch lístků... Hrůza. To jsme si spíš s Kosirem říkali, že bysme mohli do MSG na NBA (na přípravné utkání Knicks). Na černém trhu před halou jsme zkoušeli sehnat vstupenky (a věřím, že kdybysme chvíli vydrželi, tak bysme i sehnali), jenže na mě padla únava, začal jsem trochu remcat a zabalili jsme to.

Jsem za to i rád. Byl čas na jiné "věci". Třeba alkohol na bytě (já moc nepiju, byl jsem donucen)... Ale vážně - mně k radosti stačí maličkosti. I ta obyčejná jízda metrem (i když nutno říct, že co do čistoty se to s tím pražským nedá srovnat). Sledovat ty lidi tam... To jsem si uvědomil, že my se tady v Česku máme celkem fajn. Hodně lidí jsem v New Yorku viděl někam pospíchat, telefonovat, něco řešit. Občas hektické záběry... Holt pokud chcete žít, pracovat na takovém místě, nic jiného vám asi ani nezbývá - jenom makat, dřít. A když teda máte tu chvilku, tak se i bavit. A že těch atrakcí tam je.

Hned první den v New Yorku jsme třeba potkali opravdu velkou rybu - velkého kápa Garyho Bettmana, šéfa NHL, a to kousek od obchodu se suvenýrama NHL (NHL Powered by Reebok Store). Gary šel po chodníku jako my. Telefonoval. My ne. Kosir zařval "hele, betmen", tak jsem se ohlídl a hledal komiksovou postavičku. Nikde. Pak mi to došlo - sám velkej big boss Gary. Přecházel přes ulici. Dohnali jsme ho. Chytl jsem ho (přesně tak, šáhl jsem si na Bettmana!), vyfotil se s ním a šli jsme dál. Garymu jsem stihl akorát říct jen něco jako "thank you", tím náš "small talk" skončil... Ale to mi stačilo. Gary je profík, vypadal, že má s tímto pouličním focením fůru zkušeností, takže se nás nelekl a ochotně zapózoval.

Pizza, pláž a mrakodrapy

Během našeho pobytu v New Yorku jsme byli všude možně. Šli jsme kolem Rockefellerova Centra (ano, tam kde se šel Kevin v Sám doma 2 podívat na největší vánoční strom v NY), kde pár jedinců bruslilo na umělé ledové ploše. Dále jsme si prošli Central Park (alespoň jeho část, neboť je neskutečně velký), vyfotil jsem se u vstupu do hotelu Empire (kdysi jsem totiž trochu ujížděl na seriálu Gossip Girl, takže jsem chtěl mrknout na hnízdečko Chucka Basse) a co se týče očumování hotelů, tak ano - byl jsem i u hotelu Plaza (podle filmu Sám doma 2 nejelegantnější hotel v NY). Taky jsem podnikl výpravu k Ritz Diner (tam se zase natáčel seriál Pravidla zasnoubení).

Za světla i za tmy jsme prošli Times Square (famózní hukot reklam všude kolem), zadarmo jsme se projeli oranžovým trajektem na Staten Island (a pak zase zdarma hned zpátky) s brutálním výhledem na Manhattan + New Jersey + Sochu svobody, doslova omráčen jsem byl i pohledem na One World Trade Center (jak zvenku na mrakodrap, tak i výhledem ven ze 102. patra, respektive z One World Observatory).

Byli jsme na pláži na Coney Island (kde jsme si pošmákli na párku v rohlíku u Nathan's Famous), stavili jsme se u dědy na ultra mňamózní pizzu v legendární pizzerii Di Fara, navštívili jsme hodně atypický podnik Fette Sau (naládovali jsme se tam mega porcí masa), jedli jsme křidýlka (mně bohatě stačila medium porce) ve sport baru Buffalo Wild Wings na Times Square (kde jsme marně čekali na přímý přenos ze zápasu NHL), zažili jsme epickou procházku při západu slunce po Brooklynském mostě, obhlídli jsme zvenku Madison Square Garden, Flatiron Building (budovu ve tvaru žehličky), šli jsme po High Line, koukal jsem na město z vyhlídky na Empire State Building...

Co vám mám povídat, bylo toho fakt dost. A to jsem ještě nezmínil jeden pro mě hodně nezapomenutelný moment - návštěva památníku a muzea na počest obětem teroristických útoků z 11. září 2001 (National September 11 Memorial & Museum). Je to velmi pěkně zpracované (v okolí muzea, ale i uvnitř) a hlavně - na lidech na tom místě vidíte hodně silné emoce, smutek. Všude ticho, některým jedincům se vkrádaly slzy do očí. Uvnitř samotného muzea jsem pak strávil asi tři (!) hodiny, a to jsem vzal celkem rychle... Takže pozor - abyste si muzem prošli v relativním klidu a viděli všechno, vyčleňte si na něho tak půl dne.

No coffee, no problem

Hm. Řádků jsem popsal dost. Jak to ukončit? Desetidenní trip mě z finančního hlediska nezruinoval - vyšel mě, řekl bych, na cca 25 tisíc (letenka 10 776 Kč + ubytování + jídlo, lístky na NHL, metro, vlak, Uber, taxík, atrakce atd.). Už fakt přesně nevím. Strop jsem si stanovil "max. do 30", ale myslím, že se to pohybovalo na úrovni +/- 25 táců. Kosir a jeho polovička měli (mají) několik fíglů, jak ušetřit, jsou v tom celkem zběhlí, takže suma sumárum - pohoda. Letěl jsem s nimi podruhé (předtím do té Arizony) a vždycky jsem to s nimi prežil (a oni se mnou), takže jako ideální společnost doporučuju. Jo, Luky byl taky fajn. Ten kluk by pořád někam lítal...

V New Yorku nás dohromady bylo sedm, teda jestli dobře počítám. Všichni byli v klidu, s nikým jsem se neporval (a ani nikdo jiný s nikým jiným), nehádal, na to jsem tam neměl čas ani sílu (no, ta by se možná - zejména dopoledne - našla, i když... jak nad tím teď přemýšlím, bez mýho oblíbenýho kafe jsem nebyl ve 100% formě). Chtěl jsem si to hlavně užít. Na bytě jsem tak co nejvíc šetřil nohy, mysl. Regenerace na 1. místě (a taky sem tam nějaká Corona a NHL v bedně). Řešit cokoli jiného by byl nesmysl. Plány si tam každý dělal, jak uznal za vhodné - někdy jsme šli spolu, jindy zvlášť. Nikdo nikoho netahal za ručičky.

Co říct závěrem? Zase jsem utratil fůru prachů, ale... zase mám fůru zážitků! Navíc ve společnosti těch správných lidí, kteří mi (moc) nelezli pod kůži. Prostě je na co vzpomínat (ty peníze bych stejně utratil jinak, beztak za nějakou kravinu, hadry, nebo je časem prosázel...). Člověk si taky říká, že to může být třeba naposled, kdy se do USA (a na utkání NHL) dostane/podívá (kór s takovými lidmi), ať už z jakýchkoliv důvodů...

Pokud to tedy bude aspoň trochu možné, není v budoucnu co řešit.

PS: Za mnoha větami si představte smějícího se smajlíka :). Ne vše je totiž míněno zas tak vážně. No vážně!

FOTOGALERIE NHL TRIPU 2 - NEW YORK (3. 10. - 12. 10. 2017)

DÁLE ČTĚTE: NHL TRIP 1: Parádní jízda, mega zážitek

Komentáře

Jméno i text jsou povinná pole. Pro odeslání komentáře je nutné je vyplnit.

Copyright © 2013-2018 www.coyotes.cz | RSS | kontakt | mapa stránek

Všechna práva vyhrazena. Při přebírání nebo kopírování textů prosím uvádějte zdroj www.coyotes.cz.