Podlešák: NHL byla blízko, otřesů moc

Josef Hlaváč | 29. 03. 2019 | komentáře: 0

36letý bývalý střední útočník a prospekt kojotů Martin Podlešák je jedním z pouhých 10 českých hráčů, na něhož si Desert Dogs zamluvili hráčská práva na draftech NHL (tedy od roku 1996 dodnes). 196 cm vysoký a 103 kilo vážící pořízek původem z Mělníka prošel dražbou talentů v roce 2001, a to ve 2. kole ze 45. místa. Na šanci v ostrém utkání v NHL však čekal marně. Co ho limitovalo? Čím vším si prošel a proč musel předčasně ukončit kariéru? Nejen to se dozvíte z povídání pro coyotes.cz.


Martin PodlešákPokud bys měl zapátrat v paměti, jak vzpomínáš na draft NHL? Silný zážitek?

NHL Entry Draft byla věc, ke které jsem se dlouhodobě upínal. Je sen každého hráče draftem projít a být co nejvýše. Pamatuju si, že moje první schůzka se skauty klubu NHL byla právě s těmi z týmu Phoenix Coyotes.

Tehdejší skaut pro Českou republiku pan Evžen Slánský a Vaughn Karpan mě pozvali na meeting do hotelu Marriott, kde mi dva roky před draftem řekli, že pokud bych byl volný v době jejich volby, tak by mě draftovali. Byl jsem moc rád, že mě vybrali zrovna oni.

To, co probíhá celým procesem draftu, je fascinující věc. Kluby vědí o hráčích absolutně úplně všechno. Jsem opravdu nesmírně vděčný, že se mi povedlo výběrem projít a navíc takhle vysoko. Těžím z této zkušenosti v současné práci agenta.

Kojoti ti nakonec šanci v NHL nedali. Hlodá v tobě pořád jistá míra zklamání, že sis top ligu nevyzkoušel? Byl povolávací rozkaz daleko? Asi ti vůbec nepomohla častá zranění, v tomto ohledu jsi měl (vlastně po celou kariéru) neskutečnou porci smůly...

Samozřejmě, že každý, kdo draftem projde, má další cíl hrát stabilně NHL. Měl jsem to štěstí, že mi v 18 letech byla nabídnuta smlouva, to byl další splněný dětský sen.

Dvakrát jsem byl z kempu poslaný na farmu nebo do juniorské soutěže jako poslední útočník… takže to bylo hodně blízko. Takhle se ale na to nekoukám. Nejspíš mi něco chybělo k tomu, aby si mě klub nechal nahoře a nějaký zápas odehrál. Absolvoval jsem hodně utkání v přípravě, rád na ně vzpomínám. Velký rozdíl oproti ostrým zápasům to není. Vzpomínám na to jen v nejlepším.

Prošel jsem si šesti otřesy mozku, z toho tři byly opravdu vážné a v těch nejdůležitějších letech kariéry, kdy hráč potřebuje hrát co nejvíc, jsem nehrál. Zameškat téměř tři sezony je pro hráče likvidační. Měl jsem velké štěstí v tom, že jsem se vždy vrátil na led. Na všem se snažím hledat pozitiva. Tato situace mě mentálně posílila, jsem odolnější. Zklamání určitě necítím. Zranění jsem se naučil přijímat a vždy mě zajímalo, jak se co nejdřív dostanu zpět na led.

V těžkých časech, které hráč prožívá během zranění, nejvíc pomáhají nejbližší. Mně v tomto ohledu psychicky dost pomáhali rodiče. Za to bych jim chtěl opravdu hodně poděkovat. Hlavně pro tátu a dědu to muselo být těžké nevidět mě na ledě tak dlouhou dobu.

Po návratu domů v sezoně 2005/2006 jsem si našel současnou manželku. Tehdy ještě přítelkyni. Bylo fajn nemyslet jen na to, proč člověka denně bolí hlava a nemůže se věnovat tomu, co má rád. Bylo to náročné, ale zároveň jsem měl možnost poznat sám sebe v těžkých chvílích. To mě opravdu hodně posílilo.

Martin PodlešákJak jsi řekl, v roce 2006 ses vrátil domů, do Sparty. Jak se tvůj odchod rodil?

V sezoně 2005/2006 jsem byl na farmě v San Antoniu, měl jsem dobrý start. Hokej jsem si užíval a cítil jsem, že by to mohlo klapnout. V desátém utkání mi ale soupeř podkopl v souboji nohy a já upadl do krátkého bezvědomí. Nic si z toho nepamatuju...

Když jsem se už druhý měsíc léčil bez nijakého zlepšení, rozhodl jsem se zavolat tehdejšímu generálnímu manažerovi klubu Coyotes Mikeovi Barnettovi a poprosil ho o osobní schůzku.

Nato jsem odletěl do Phoenixu. V trenérské kabině jsme seděli já, Wayne Gretzky (tehdejší kouč kojotů) a Mike Barnett a já je poprosil o uvolnění ze smlouvy a letenku domů. Řekl jsem jim, že v hlavě a srdci cítím hroznou nechuť pokračovat v hokeji v Severní Americe. Co následovalo? Podali jsme si ruce, rozloučili se a já se letěl kurýrovat domů do Čech.

Na klub nemůžu říct nic špatného. Při každém otřesu mozku mi dali tolik času na rekonvalescenci, kolik bylo nutné. Nikdo na mě nikdy netlačil, abych byl co nejdříve na ledě. Když jsem se z otřesu mozku léčil doma v Čechách, platili mi (Coyotes) jednou za dva měsíce letenku do Montrealu a návštěvu u neuroložky, paní doktorky Karen Johnstonové. Jedna návštěva na její soukromé klinice klub stála 5 000 dolarů.

Měl jsi vůbec možnost prozkoumat Phoenix a okolí (když jsi v zámoří výhradně nastupoval ve WHL a v AHL za Springfield, Utah a San Antonio)? A pokud ano, máš v Arizoně nějaké své oblíbené místo, podnik či restauraci? :)

V průběhu kempů jsem měl možnost Phoenix poznat víc. Okolí je nádherné. Protože ale nejsem zrovna milovník teplého počasí, bylo tam na mě až moc velké vedro. :) Jinak vzpomínám na sushi restauraci Sapporo a lokalitu Sedona, kde jsme byli během jednoho z kempů na team buildingu. Tam se mi opravdu moc líbilo.

Během anabáze v Severní Americe ses dostal do kontaktu s mnoha hráči. Jsi i dnes s některými z nich v pravidelném/nepravidelném kontaktu?

V občasném kontaktu jsem s bývalým týmovým parťákem a kamarádem Mikem Schuttem. V rámci mé momentální práce hokejového agenta jsem pak ve spojení i s některými spoluhráči z minulosti, kteří se nyní pohybují v klubech po světě jako trenéři, skauti nebo manažeři – ve Washingtonu trénuje Todd Reirden, v kontaktu jsem i s bývalým hlavním skautem Phoenixu Vaughen Karpanem, který nyní pracuje pro organizaci Las Vegas. Ve spojení jsem i s Freddym Sjöströmem, jenž je nyní generálním manažerem švédského velkoklubu Frölunda HC.

Nejintenzivněji ale komunikuji se Seanem Burkem, který je zaměstnán v Team Canada. Když cestuje po Evropě, vždy se potkáme, když je ta šance. Sean zároveň dělá pro klub Montreal Canadiens. Samozřejmě jsem ve spojení i s Frantou Lukešem a Kubou Koreisem. Bratr Franty, Štěpán, je shodou okolností mým klientem.

Martin PodlešákSleduješ Coyotes, respektive dění v klubu?

Jen občas, když narazím na výsledky a nějaký sestřih utkání. Po mém návratu do Čech jsem ale tým sledoval intenzivně několik let.

A co NHL v televizi? Vstáváš a koukáš?

Koukám jen na sestřihy. Pokud v televizi náhodou narazím na nějaký zápas, chvíli se podívám. Sám NHL nevyhledávám.

Kariéru jsi ukončil před pěti lety, v 31 letech. Předpokládám, že především v důsledku přeplněné zdravotní karty. Jaká je nyní pracovní náplň tvých všedních dnů?

Ano, končil jsem kvůli zdravotním problémům. V roce 2010 mi pan docent Pavel Kolář zjistil vrozenou vadu páteře a po sezoně 2013/2014 jsem se rozhodl ukončit hokejovou kariéru, abych předešel operačnímu zákroku… Ten musím podstoupit za cca 6 týdnů. :)

Nyní se věnuju i nadále hokeji. Jak jsem se již zmínil, před koncem kariéry jsem se rozhodl dát na dráhu agenta a pomáhat mladým hráčům ke splnění hokejových snů. Využívám veškerých kontaktů a zkušeností, které jsem nabral jako aktivní hráč a předávám je svým klientům (info o agentuře zde > www.martinpodlesak.com).

Díky za rozhovor Podlejdo!

I když... Ještě něco:

"Bonusová" otázka č. 1: Jak a kdy vznikla tvoje přezdívka Podlejda?

Ta vznikla na soustředění Sparty ve 4. třídě v Choceradech u Prahy. :) Vymyslel mi ji tehdejší vedoucí týmu, pan Skuhrovec.

"Bonusová" otázka č. 2: Pro fanoušky kojotů v Česku/na Slovensku jsi pro předchozí "verzi" tohoto webu (konkrétně pro Tomáše Drozda alias Kosira) psal své postřehy ze zámoří do sekce "Seschlý kaktus". Vzpomínáš? Bavilo tě to? :)

Jo jo, jasně! Bylo to super. Bohužel jsem články psal v době, kdy jsem toho moc nenahrál, takže hokejových postřehů tam asi moc nebylo. :) Ale bavilo mě to hodně. Vždy jsem měl k fanouškům blízko a přiblížit jim, jak to chodí v jejich oblíbeném týmu, byl skvělý nápad.

Dotazník na závěr:

Hokejista, který tě inspiroval, ke kterému jsi vzhlížel: od každého jsem se snažil vzít něco
Nejslavnější sportovní osobnost, se kterou jsi hodil řeč: Wayne Gretzky
Největší úspěch v hokejové kariéře: draft NHL a hokejový titul se Spartou
Oblíbený hráč současné NHL: žádný
Nejlepší útočník, obránce a brankář současné NHL: Kučerov, Karlsson, Lundqvist
Nejpodceňovanější hráč současné NHL: Netuším, koho jmenovat. NHL je plná nejlepších hráčů světa. Není to jen o kanadských bodech, ale i o rolích, které hráči v klubech mají a jak je plní.
Oblíbený stadion v NHL: Na podzim jsem byl pracovně v Detroitu a jeho nová aréna se mi moc líbila. Říkám tedy Little Caesars Arena.
Klub NHL s nejhezčím logem/dresem: Toronto
Tip na složení letošního finále play off NHL: Tampa Bay - Calgary

Kariérní statistiky Martina Podlešáka: TADY

zdroj fotek (Martin Podlešák): 2x gettyimages.com, 1x martinpodlesak.com

Komentáře

Jméno i text jsou povinná pole. Pro odeslání komentáře je nutné je vyplnit.

Copyright © 2013-2019 www.coyotes.cz | RSS | kontakt | mapa stránek

Všechna práva vyhrazena. Při přebírání nebo kopírování textů prosím uvádějte zdroj www.coyotes.cz.